Nová legislativa je stále ve stádiu vývoje, a tak se na ní hrne obrovské množství podnětů. Jedním z nich bylo rozdělení poplatku za uložení odpadů na skládku do tří kategorií a to občan, obec a podnikatelský subjekt. I tak je ale cíl jednotný, a to skládkovat co možná nejméně. Rozeberme si tedy co každá z kategorii můžeme dělat, aby se odpadu skládkovalo co nejméně.
V případě občana je základem třídění vyprodukovaného odpadu. Dále může kompostovat, či zkrmovat odpady zvířaty. To je asi tak vše, i když je tato činnost v rámci komunálních odpadů klíčová. Stále častěji ale můžeme vidět změnu konzumních návyků založenou na principu předcházení vzniku odpadů. Jako příklad lze uvést využívání trvalých nákupních tašek a sáčků na pečivo, či ovoce a zeleninu. Další nepříliš oblíbená možnost je nakupovat v bezobalových obchodech, či přímo od výrobce/zemědělce.
Co může dělat obec? Hlavním úkolem obce je co udělat co možná nejlepší podmínky pro občany, aby pro ně bylo třídění maximálně příjemné. Možností zde je například zajištění door to door systému sběru, a to jak ve formě pytlů, či nádob. Efektivní podporou je také zakládání a rozšiřování sběrných dvorů. Díky sběrným dvorům dojde k efektivnímu odklonu nebezpečných odpadů ze směsi, které využitelný odpad degradují.
Největší sílu v možné změně systému mají podnikatelské subjekty. Hned úvodem je třeba si říci, že u podnikatelských subjektů tvoří ve velké míře podnikatelé odpad jako vedlejší produkt své výdělečné činnosti. Vzhledem k levnému skládkování však nejsou motivování tyto odpady recyklovat, je-li to možné. Mnohdy je ale možné vytvářené odpady redukovat jen lepší komunikací mezi jednotlivými subjekty nebo drobnými změnami ve výrobě, bez potřeby významných investic. Pro podporu pro environmentální politiky společností hraje taky návrhy, aby došlo ke zvýhodnění ekologičtějších dodavatelů při veřejných zakázkách.
Autorský článek inspirovaný odborným časopisem Odpadové fórum 5/2020
Autor: Ing. Marcel Havrda, analytik
Zdroj ilustračního obrázku: archv.ihned.cz